Den šestý - Mokrý výlet po okolí města Dong Van

"D...", chci popřát dobré ráno právě se probudivším spolucestujícím, ale vyjde ze mě jen šepot. Včera večer jsem cítila, že mám trošku vykřičené hlasivky, ale že až takhle? Vypadá to dnes na tichou domácnost. A při pohledu z okna také na pořádně mokrý výlet. Rádi bychom přitom dohnali resty ze včera.

Na domluvenou desátou hodinu se přesunujeme za stálého mrholení do motopůjčovny. Dva skútry z předchozího dne na nás čekají, ovšem pan majitel se jaksi zatoulal. Po deseti minutách vyhlížení vzdáváme a přesouváme se do blízké tržnice. S ovocem a zeleninou se vracíme do recepce půjčovny a bez servítků se usazujeme ke stolku a snídáme. Motorky jsme zaplatili, tak co.

Mrholení se mění v liják a ten zase v mrholení. Konečně se za recepcí vynořuje malá holčička a předává nám povědomé klíče. Můžeme vyrazit. Nejprve k paláci Vuong.

Šestnáctikilometrová cesta z města Dong Van k paláci vede podél čínské hraniční linie a naprosto samozřejmě nádhernou krajinou. Opět nemůžeme odolat pokušení a průběžně zastavujeme, kocháme se a fotíme. K architektonické památce je to jen kousek.

Základy paláce byly položeny v roce 1920 rodinou Vuong, která v té době ovládala etnikum Mong v dnešní provincii Ha Giang. Postaven byl na základě architektonických plánů, které si první majitel přivezl z cesty do sousední Číny. Jednotlivé detaily jsou pak doplněny o prvky mongské. Z původního, jistě honosného sídla, je dnes už jen prázdný dřevěný skanzen.

Druhou naší zastávkou bude průsmyk Mai Pi Leng. Sedáme na motorky (málem bych zapomněla zmínit, že řízení skútru jsem už dneska rozhodně žádnému chlapovi nepřenechala) a svištíme přes náš výchozí bod Dong Van k průsmyku. 

Hlad nám připomíná, že je čas oběda. V záhadném, prázdném stanovém městečku za Dong Vanem sesedáme a objednáváme cokoliv, co nám dají. Pár místních nám posunky naznačuje, že zmiňovaný čas oběda byl už tedy pěkně dávno, ale přece jen nám nabízejí takové zelené osmažené rýžové cosi s čímsi uprostřed. Nevíme, co to je, ale chutná to, a to je podstatné. 

Přivalily se další mraky a z chvilku jasného teplého počasí je znovu pošmourno. Vyrážíme do průsmyku. Se stoupáním do hor se přibližujeme bílým shlukům vody a začíná být chladno. Okolo nás by se měly nacházet okouzlující skály, jeskyně a zelené kopce. Místo toho začíná být prostě jen bílo. U pár obydlí s hrajícími si malými dětmi místního etnika zastavujeme. Radíme se, rozdáváme dárečky a nakonec obracíme motorky. Zážitků už máme spoustu, a venku je opravdu chladno. Aspoň budeme mít chvilku na odpočinek před zítřejší dlouhou cestou do Hanoje a do kouzelné zátoky Ha Long.