Na novém gauči jsem prospala přes devět hodin. Je sedm ráno a celý dům je stále tichý. V kuchyni si nakrájím tropickou snídani v podobě dračího ovoce a medového melouna, všechno zbaštím a v 8:15 opouštím dům. Chtěla bych se trochu projít dřív, než začne nesnesitelné vedro. První kroky mě vedou...

Na novém gauči jsem prospala přes devět hodin. Je sedm ráno a celý dům je stále tichý. V kuchyni si nakrájím tropickou snídani v podobě dračího ovoce a medového melouna, všechno zbaštím a v 8:15 opouštím dům. Chtěla bych se trochu projít dřív, než začne nesnesitelné vedro. První kroky mě vedou...

Letadlo se odlepilo od pevniny a já tak definitivně opouštím Bali i celou Indonésii. Nesmutním. Bylo tu krásně, ale je třeba jít zase za něčím novým. Navíc to krásné zůstává ve vzpomínkách a na fotkách. S tímhle pocitem se pokouším usnout. Budíček ve 2:15 nebyl nic extra dovolenkového. „Vítejte na...

Letadlo se odlepilo od pevniny a já tak definitivně opouštím Bali i celou Indonésii. Nesmutním. Bylo tu krásně, ale je třeba jít zase za něčím novým. Navíc to krásné zůstává ve vzpomínkách a na fotkách. S tímhle pocitem se pokouším usnout. Budíček ve 2:15 nebyl nic extra dovolenkového. „Vítejte na...

Zase na letišti… Přesně za hodinu bych po třech týdnech měla v letadle společnosti Air Asia opustit Indonésii. Opustím zemi, kde jsem navštívila nejen spoustu zajímavých míst, kde jsem ochutnala výtečná, pro Evropana netradiční jídla, a kde jsem hlavně poznala několik moc přátelských lidí. S těmi...

Made dnes opět plánuje výlet. Balijská pracovní doba je mi záhadou. Není náhodou středa ráno? Údajně pojedeme k oceánu do oblasti Ulu Watu. Hmm, to zní dobře. Před vjezdem do domu čeká zaparkovaná Toyota půjčená od tatínka bydlícího naproti. To bude příjemná změna. Po chvilce jízdy na jižní cíp...

Stále zůstávám u sourozenců Desi a Madyho. Je to tu fajn, hodně se nasmějeme a já už po těch všech přesunech o stovky kilometrů spíše relaxuji a za velkými akcemi se nehoním. To neznamená, že bych se celý den válela na terase a čekala na datum odletu. Co nového přinesl den sedmnáctý? Dnes mi Desi...

Unavená, obklopená velmi akčními Desinými dětmi, šestiletým chlapečkem a devítiletou slečnou, sedím na gauči na terase jejich domku poblíž Ubudu. Pokusím se mezi hrátkami napsat pár řádků o šestnáctém dni Indonéském. Děti ráno odešly do školy, Made do práce a doma jsme zůstaly samy dvě holky. Desi...

Probouzím se do prvního ubudského rána a pekelně mě pálí záda. Zapomněla jsem se zmínit, že jsem samým oslněním z korálových útesů v Pemuteranu zapomněla ve vodě na čas a po téměř dvou hodinách vylezla kompletně rudá jen se čtyřmi bílými trojúhelníky na celém těle? Auuuu! To bude den. V půl sedmé...

Přesunula jsem se do Ubudu. S těžkým srdcem jsem po posledním ranním šnorchlování opustila rajskou pláž v Pemuteranu a celé odpoledne strávila ve všemožných dopravních prostředcích, které mě posouvaly až k hlavnímu městu balijské kultury. Byl to boj, občas drobnější hádka při snaze řidičů oškubat...