Den čtrnáctý – Tak nám začala škola

Ano, jak nadpis napovídá, pomalu se my, finští Erasmáci, přesunujeme z parties do školních lavic. Ve skutečnosti už v nich sedíme přesně týden, proto se můžu pokusit sepsat první dojmy.

Turku School of Economics, vlastním názvem Turun Kauppakorkeakoulu, se nachází jen malý kousek od Student Village, takže k dopravě používáme převážně vlastní nohy. Nadšení finští studenti, případně již z podzimu zvyklí exchange, vyráží za sněhu, ledu i bláta na kole (dnes jsem to poprvé zkusila taky, ale přijela jsem tak vyklepaná hrůzou, že radši počkám na oteplení). Celá budova je oproti VŠE podstatně menší. Studuje zde necelých 2 500 studentů, přesto je prý druhou největší ekonomickou vysokou školou ve Finsku. Od příštího roku by se ale měla stát součástí větší – University of Turku (Turun Yliopisto).

Poprvé jsme se měli možnost podívat dovnitř při Orientation day minulé pondělí. Ten den měli ještě finští studenti volno, takže byla celá škola prázdná a po Vánocích také značně promrzlá. Působí ale moc hezky a moderně. Třeba se mi někdy podaří ulovit pár fotek a ukázat je.  Oficiální první školní den jsme měli ve středu, kdy začal Term III, první část letního semestru. A nezačali jsme jen tak ledasčím, ale rovnou kurzem se zkratkou SVF1, neboli Finnish for Foreigners: Beginners‘ Course 1. Nejvíc se na nezapomenutelnosti hodiny podepsala jednoznačně vyučující. Finština samotná není příliš melodický, snadno zapamatovatelný jazyk, ale slečna Jenni Nieminen dodává hodinám takovou šťávu, že se člověk v hříšných sedm ráno probouzí už jen kvůli tomu, aby se mohl dostatečně nasmát.

Po dvouhodinové pauze následuje v mém rozvrhu předmět ENc – Oral and Written Comunication for Exchange Students, přesně řečeno jeho ústní část. Učí jej starší paní, rodilá mluvčí z Velké Británie, Elizabeth Nyman. Ve srovnání s dalšími vyučujícími je její britský původ opravdu znát. Je milá, snaží se nám vyjít vstříc, i když potřebujeme posunout hodinu na jiný den, ale je po anglicku „suchá“ (lepší výraz hledám marně). Když pak má ve skupině užvaněné jižany jako Itala, Francouzku, Brazilce, dva Peruánce a praštěnou Polku s Češkou, tak hodiny ztrácejí svůj původní harmonogram.

Abych si i ve Finsku připadala jako doma, tak ve zbytku týdne už mě žádná škola nečeká… až v pondělí. To začínám opět slečnou Nieminen, abych po náročném víkendu nabrala novou energii. Protože je to za celý den jediná hodina, tak jsem si musela najít další aktivitu, a to sporty. Jen v pondělí mám v plánu orientální tanec (abych se nenudila, tak rovnou pro začátečníky i pokročilé) a navazující capoeiru – naprosto dokonalé odreagování. Snad mi to vydrží.

Zatím posledním nepopsaným dnem je úterý, kdy mi škola začíná v 8:15 ráno kurzem EN 13 – Intercultural Communication for Cross-Cultural Team Building. Název zní honosně, tak jsem zvědavá, co se z něj postupně vyklube. Na hodinách jsme smíchaní s finskými studenty. Letos převládají oni 12:4, takže týmy zas tak mezinárodní nebudou. Přestože předmět učí opět britská lady Elizabeth, tak nuda se opravdu nedá očekávat, a to hlavně v mimoškolní době, ve které se budeme bavit psaním rozsáhlých esejí. Na příště například – Co je to kultura? (kdybyste měli nějaké nápady, tak je do neděle uvítám) a pět věcí, které nás napadnou ve spojení s Finskem a naší vlastí.

Následuje písemná část předmětu ENc, tentokrát s finskou vyučující, věčně vysmátou Marií-Christinou Murtola. Přestože jde o angličtinu, tak hodina probíhá v jedné z computer labs, a to z velmi praktických důvodů. Marie-Christine má totiž své „kouzelné“ webové stránky, plné gramatických pouček, úkolů a cvičných testů, z nichž jde člověku hlava kolem. Po prvním cvičení zaměřeném na interpunkci jsem vážně přemýšlela, jak jsem se mohla s angličtinou dostat až na obchodní úroveň. Ani psaní velkých a malých písmen mé pocity moc nezlepšilo. Ke konci hodiny opět následoval výčet úkolů na další týden, takže už mám o zábavu na celý víkend postaráno.

Posledním předmětem je SA1Bd – Oral Communication 1, nebo také Mündliche Kommunikation 1, jedná se totiž o němčinu. Při tomhle předmětu jsem naprosto nespravedlivě nabyla pocitu, že ženská orientace v mapách a plánech je na tom opravdu špatně. V mém rozvrhu jsem měla napsanou třídu 09, tak jsem se do ní s velkým předstihem vydala. Po začátku hodiny jsem zjistila, že mají všichni na lavici jakousi oranžovou knížku s nadpisem v azbuce… Po položení naprosto zbytečné otázky „Is there a German lesson?“ jsem byla poslaná o dveře dál, kde bylo na dveřích napsáno Ls 08, ale všichni tvrdili, že je to Ls 09. Tam jsem samozřejmě přišla už po začátku a volno bylo jen v první lavici. Po ani ne minutce napsal vyučující na tabuli zkratku SA1Bc (nikoli „d“) a opět jsem lehce znervózněla. :-D Zase špatně. Deset minut od začátku vyučovací hodiny jsem se ale přece jen ocitla na správném místě, v učebně číslo 03! Teda, kdo psal ty rozvrhy?!?!?! Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp – poslední vyučující byl zdaleka nejsympatičtější. Je to rodilý Němec, jménem Joachim Schlabach, a vypadá jako naprostý pohodář. Jen mě trochu zaskočily jeho černé obtažené latexové kalhoty :-) Němčina je s ním naprosto skvělá, což považuju po deseti letech učení za zázrak. Mluví výborně srozumitelně a jako jediná exchange, navíc vlastně sousedka přes hranice, mám u něj malou protekci v přízni. Je to k nevíře, ale na hodiny němčiny se budu těšit!

S výčtem předmětů ještě vlastně nejsem na samotném konci. Místní specialitou jsou kurzy „pouze na čtení“. Jeden takový jsem si odvážně zapsala: TS1 – Introduction to Sociology. To jsem ale ještě nevěděla, co mě vlastně čeká. Odvážně jsem si šla do knihovny pro knížku, povinnou ke zkoušce, a s velkým zděšením zjistila, že se mi málem nevejde do batohu. Jak jsem mohla tvrdit, že 400 stránek Evropské ekonomické integrace je nepřekonatelný problém?? Každopádně po otevření Sociologie od Anthonyho Giddense jsem mile překvapená. Učebnice je to sice opravdu obrovská a dost pravděpodobně se nedostanu ani do půlky, ale je psaná krásným stylem a skvělou angličtinou. Slovníku netřeba (zatím po prvních 20 stranách).

Ze školy už je to opravdu vše, jen těch sportů mám v plánu podstatně víc. Po orientálním tanci a capoeiře už jsem vyzkoušela další raritku na seznamů školních tělocviků – irský tanec – a mám v plánu přidat ještě minimálně fitball a páteční saunování.

Pro dnešek je to vše – večer vyrážíme na Welcome party do centra, tak se musím náležitě připravit...