Den čtvrtý - Jak jsem neviděla Borobudur
Ve skutečnosti, v době, kdy mám v ruce blok a tužku a píšu tyto řádky, už je den pátý a já využívám volné hodinky při jízdě autobusem z Yogyakarty k Borobuduru, k památce zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví. Podělím se s vámi o to, jak jsem se přesně na stejné místo (ne)dostala včera.
"Kykyrykýýý!" Kohout na sousedním dvoře si nedá pokoj. Spala jsem možná pět hodin, ale dle jeho názoru mi to musí stačit. No, dobrá, tak já teda vylezu. Paola na vedlejší matraci už je taky vzhůru. S přáním dobrého rána se zvedáme obě a přesunujeme se za ostatními do obýváku. Stejně máme na 9:30 domluvený odvoz a doprovod k největšímu budhistickému chrámovému komplexu světa. S pomalou snídaní a sprchou to budeme mít tak akorát.
9:30… nikde nikdo. 10:30… žádná změna. 11:30… přijíždí první dva Adovi kamarádi na skútrech. Oba se už znají z jiných výletů s Argentinkou, my s Irkou se s nimi seznamujeme. Dva řidiči, dva skútry, tři holky. Co nám zbývá, stále čekáme.
Hurá! 12:30… nasazujeme helmy, startujeme, vyrážíme.
Jízda je vskutku sranda. Zpoza zad mého řidiče Risyandiho pozoruji nejen okolní krajinu a domky, ale hlavně dění na silnici. Pořád si nemůžu zvyknout na jízdu vlevo, což spíš děsí, než baví. Sranda začíná při pozorování kolemjedoucích lidí: Ženy sedící často za manžely (nikdo jiný, kromě bratra a otce to tady být nemůže) bokem, protože jim sukně nedovoluje jet obkročmo - zajímavý styl. Tatínek s asi ročním synem přivázaným šátkem k zádům - to by u nás asi jako autosedačku neuznali. Čtyřčlenná rodina na jednom stroji - kolik to má asi kapacitu celkem? Zahalená muslimka, jíž šátky vlají zpod helmy - to se nedá popsat, to se musí vidět.
Risyandi mě ale průběžně upozorňuje ne na lidi, nýbrž na místa. Projíždíme kolem terminálu autobusů, kampusu, kde řidič studuje, kolem významné yogyakartské galerie a historických čtvrtí. Povídá mi o kultuře a historii Jávy, zvycích místních lidí, učí některá slovíčka v bahasa indonesia i javánštině. Škoda jen, že jsem hlava děravá a všechno se hned sype ven.
Na hodinové trase k Borobuduru se nachází několik dalších zajímavých míst, která chceme navštívit. Holky si přály západ slunce u velkého chrámu, takže ty menší vezmeme jako první.
Nejprve máme po cestě budhistický chrám Mendut a blízko stojící klášter. V poklidu si je projdeme a následně všichni odsouhlasíme pozdní obědovou pauzu. Kluci vybrali jednu restauraci bufetového stylu u silnice. Ideální. Na rýžový základ (kdypak nám všem začne lézt i ušima) můžeme z nabídky nabrat cokoliv. Podivné odřezky z různých částí hovězího raději přejdu. Na talíři mi skončí tři druhy omáčky, kousek kuřete, tofu a cosi ze sóji. Všechno, včetně posledně jmenovaného je báječné.
Další hodina utekla, celkem už tři od našeho odjezdu z Yogyy. (Takhle napsané to vypadá podivně, čtěte Džogdži. Což vypadá ještě hůř). Pokračujeme k úplně jinému typu duchovního místa. Džungli projíždíme kolem miniaturních bambusových obydlí vesničanů ke Kuřecímu kostelu (další překladatelská perla).
Parkujeme skútry před posledním obydlím a šplháme do kopce. Před očima se nám pomalu rozplétají větve tropických stromů a objevuje se hlava kuřete. Tak odtud ten název. Ani náš tříčlenný doprovod o tomto místě dříve nevěděl a nedokáže nám holkám cizinkám říct nic bližšího.
Venku se pořádně zatáhlo a vypadá to na deštík. Scházíme ke skútrům, rozloučíme se s domorodci a uháníme konečně k Borobuduru.
Před vstupem do chrámového komplexu jsme v 16:42. Za 18 minut se zavřou pokladny, za dalších 15 celý areál. Grrrrrr. Tak to se vážně nepovedlo. Holky ráno odjíždějí, jedna na sever Jávy, druhá z něj dokonce odlétá, a to do Malajsie. Všichni chtějí (i když sprintem) chrámy vidět, já to vzdávám. V rychlosti v hlavě přetvořím plány na zítra a ostatním sdělím, že počkám venku. Chápou mě a běží.
Uplynula půlhodinka a potkáváme se znovu. Na otázku, jaké to bylo, se nepřekvapivě dozvídám, že rychlé. Sedáme znovu na skútry a s jednou zastávkou u malinkého chrámu u silnice míříme noční Centrální Jávou do Yogyakarty.
Tak přesně takhle jsem neviděla Borobudur. Po úspěšném i neúspěšném výletu, který jsme si i tak užili, jsme vyrazili ještě s Adym a jeho čtvrtým kamarádem na večeři a opět hluboko po půlnoci se rozloučili a odebrali se ke spánku. Dnes jsem vyrazila brzy, tak snad stihnu nejen budhistický Borobudur ale i hinduistický chrámový komplex Prambanan. Podám report.