Den čtvrtý - První školní den

Tak je tady zase po dlouhé době můj první školní den. Vzbudila jsem se v 5 ráno! Ne, to nebylo nervozitou jako za velmi, velmi dávných dob, to jsem se jen pořád ještě nesrovnala s časovým posunem. A škola začíná až za 4 hodiny.

Jakmile se přiblíží devátá ranní, sbíhám schody ze třetího patra do přízemí k bazénu, kde se nacházejí třídy školy Sprachcaffe. Postupně se sem scházejí i ostatní budoucí spolužáci. Jako první nás všechny čeká gramatický testíček na rozřazení. První stránka přítomné časy, pohodička. Druhá stránka minulé časy. Vzhledem k tomu, že je vždycky předepsané, který z druhů španělských minulých časů se má použít, je to taky pohodička. Třetí stránka rozkazovací způsob – přituhuje. Čtvrtá stránka subjunktivy – tak to je pro mě konečná. Po testíku si každého z nás zve hlava školy, učitel Felipe, samostatně do jedné z tříd a rychle před námi test opravuje. Na ten můj se tváří velmi přívětivě a ani se nepokouší na mě mluvit jinak než španělsky. To se mi líbí. Čím méně angličtiny, tím lépe. Vyptává se mě, jak dlouho se už učím, a přiřazuje mě do jedné z pokročilých skupin. Tak snad tam budou všichni fajn.

Jsou fajn. Jsem ve skupině čtyř studentů. Tedy tak trochu odrostlých studentů, za což jsem ráda. Bála jsem se, abych nebyla nejstarší mezi samými mláďaty, ale spolu se mnou se budou vzdělávat dva piloti z Lufthansy a jedna letuška. Umím si vybrat :-)

Naším učitelem je Mexičan jménem Eduardo. Ze začátku na nás mluví veeelmi pomááálu a ptá se na otázky typu „jak se jmenuješ a odkud jsi“, ale po chvilce zjistí, že může přejít i k normálnímu tempu a i škálu témat rozšiřuje. První polovina dnešního vyučování rychle utíká. O půlhodinové přestávce se i s ostatními potkáváme u bazénu, který patří k našemu hotelu. Zjišťuji, že těch pilotů a letušek z Německa je tady ještě mnohem víc (a jak zjistí, že jsem se kdysi trochu otřela i o němčinu, mám postaráno o další jazykový kurz). Ale najdou se i výjimky. Na chvilku se před nástěnkou s výlety zastavuji s jedním studentem ze začátečnického kurzu, se kterým přejdeme do angličtiny. To nám vydrží asi deset minut, než se mě zeptá, odkud jsem. Po mé odpovědi se začne smát, a aby to bylo jasné i mě, dostane se mi vysvětlení: „tak to bysme snad mohli mluvit i česky“ :-) Tak to jdu do kolen i já. Ale snaha vyhnout se češtině odletem za Atlantik byla. Veliká.

I druhá část vyučování s piloty a Eduardem probíhá ve velmi příjemném, přátelském duchu a snad to tak bude pokračovat i ve dnech následujících.  Už teď mám pozvání na jeden večer salsy a vyhlídku na hromadné výlety. Uvidíme.