Den desátý - Poznávání ostrova Cat Ba

Probudili jsme se do lehce zataženého rána na ostrově Cat Ba. Tak co budeme dělat? Jíťa pokašlává, moje hlasivky už sice dostaly rozum, ale na nějaké supervýkony a dlouhé potulování s hrozbou deště to také není. Na Karlovi je znát, že se nechce vzdát výletu na rybářské lodi, Nygel váhá a nakonec také volí loď. Poprvé jsme se tak od začátku pobytu rozdělili. Pánové vyrazili do přístavu a my věčně hladové holky ulovit snídani na tržnici. Nakoupily jsme rambutany, banány, krásně červená kaki, mango a cosi výborně sladkého, co se nám nepodařilo identifikovat. S plnou igelitkou jsme došly do malinkého místního přístavu a s výhledem na čilé domorodce zpracovávající sardinky jsme se pustily do jídla. To je dovolená!

Ostrov Cat Ba je tím největším z celého zálivu. Stejně jako okolní ostrůvky je vápencového původu s množstvím ukrytých jeskyní. Celou jeho polovinu zabírá národní park, kam se snad odpoledne zajedeme podívat i s naším pánským doprovodem. Zatím máme ale spoustu času na průzkum jiných koutů.

Na recepci našeho hotelu jsme si půjčily motorku, rovnou ji dotankovaly a vyrazily podle kreslené mapky na pláž k Jihočínskému moři. Cesta byla velmi krátká, poklidná (obzvlášť ve srovnání s přeplněnými silnicemi v Hanoji) a se spoustou nádherných výhledů na skály a barevné malé i větší loďky. Během chviličky jsme zaparkovaly u pláže a rovnou se rozeběhly po bílém písku. Poprvé u moře. Když by nebylo zrovna chladno, okamžitě bychom se do něj ponořily víc než jen po kolena. Tak čistá a teplá voda, tak romantické výhledy na malé ostrůvky jen kousek od pláže... A odpadky... Ti Vietnamci jsou fakt čuňata.

Prošly jsme se vodou a pískem, osušily a vyrazily na druhou stranu. Narazily jsme na známý přístav ze snídaně. Všechny sardinky už byly vyskládané na sušácích a místní lidé fuč. Po dalším přejezdu jsme se ocitly v dalším přístavu. Nafotily loďky a zvolily poslední možnou cestu. Zase přístav. Zase malinký a zase pěkný.

Na půl dvanáctou jsme se vrátily k hotelu, abychom se znovu potkaly s Nygelem a Karlem.

*** událostmi, které se přihodily v následující půlhodince, pobavím jen některé z vás, třeba při promítání. Ty už by snad na letošní deníček byly opravdu moc :-) ***

Kluci přišli z loďky odpočatí a trošku poškrábaní. Oni se narozdíl od nás dostali i ke koupání a trochu víc z blízka se kamarádili s podmořským světem. Společně jsme poobědvali a už na dvou motorkách se vydali do Národního parku Cat Ba.

Národní park se rozkládá na 109 km2, ke kterým se řadí dalších 52 km2 vodních ploch s mangrovy. Dělí se do několika zón, z nichž některé jsou z důvodu ochrany přístupné jen správcům parku. Oblast je díky své výjimečnosti v oblasti fauny i flory zařazena mezi přírodní památky UNESCO.

Zaparkovali jsme motorky před vstupem a hned za branou nás uvítala hejna motýlů. Tolik druhů a barev. Kluci se vůbec nechtěli nechat odtrhnout od foťáků. Když se nám to konečně povedlo, vydali jsme se hlouběji do džungle. Po krátké chůzi do kamenných schodů se před námi objevil rozcestník a u něj dva mladí Němci. "Chápete tu ceduli?" zeptali se. Chvíli jsme dumali, a pak rozlouskli, že ukazuje dva možné cíle dosažitelné třemi různými cestami. Jednou prales, jednou 800 metrové stoupání na vyhlídku na vrchol a jednou dobrodružné stoupání na vrchol. Co to asi znamená? Němci zvolili 800 metrů, my dobrodružství. Ještě než se nám ztratili z očí, zavolala jsem na ně: "Maybe see you again." (Možná na viděnou.) Po předchozím vtipkování na téma, co to asi je "dobrodružná cesta", se mi dostalo odpovědi: "Maybe not." (Možná ne.)

Brzy nám význam slova došel. Jedna cesta začínala schody, ta naše byla protkaná sem tam kamenným dlážděním, jinak hlínou, listím, kořeny stromů, skalami a větvemi. V některých místech bylo třeba obzvlášť zvýšené opatrnosti při koukání, kam člověk stoupá. Ale stálo to za to. Kompletně zpocení a udýchaní jsme se vyšplhali na vrcholek a nechali se unášet okouzlující přírodou kolem nás. Všude byly zelení pokryté kopce a my na jednom z nich. A kromě nás i několik dalších baťůžkářů. Když už jsme se chystali odejít, potkali jsme funící Němce.

Pro sestup dolů jsme přece jen zvolili schody. I tak už jsme si pro dnešek sportovně naložili více, než jsme měli (hlavně měly) v plánu. Posledními výletními zastávkami byla dvě vyhlídková místa nad městem Cat Ba - Cannon Fort (přeloženo asi jako Kanonová pevnost) a Ho Chi Minhův památník. Utahaní a hladoví jsme odevzdali motorky do hotelu a zapadli do jedné oblíbené pouliční restaurace s rybami. Na zátoku Ha Long nám zůstanou jen samé výtečné vzpomínky.