Den devatenáctý - Za šnorchlováním v cenotech podruhé

Nový týden znamená ve škole Playa del Carmen vždy i příjezd nových studentů. Pro nás zkušenější se tak s příchodem nováčků zároveň opakují i některé volnočasové aktivitky pořádané školou. Na dnešek připadla má již druhá návštěva zatopených yucatánských jeskyní. Po minulém koupání v Cenote Azul tentokrát naši drazí učitelé vybrali sousedící oázu klidu uprostřed džungle – cenote s názvem El Jardín del Eden.

Do Rajské zahrady, jak se dá název přeložit do češtiny (a v případě Mexika používám slovo ráj po právu hodně často), vyrážíme hned po skončení druhého bloku španělštiny v jednu hodinu odpoledne. V jedenácti lidech bez problému zaplníme celé colectivo. Cenote se nachází něco málo přes 20 km na jihozápad od Playa del Carmen. Před branou Ráje s velkým R tak vystupujeme velmi záhy.

Jardín del Eden je na rozdíl od sousedících cenote Azul a Cristalino trochu vzdálená od hlavní silnice, ale podle mého názoru jí to jen prospívá. Vede k ní prašná cesta dlouhá necelý kilometr, což je ale pro spoustu místních i turistů rozhodující, a volí raději méně chození a zaplňují okolní džungle.

Ještě před příchodem k samotné zatopené jeskyni vidím z dálky, jak se u břehu připravují profesionální potápěči. To by mohla být předzvěst toho, že bude na co se koukat. Tohle místo je mi čím dál tím sympatičtější.

Jsme na místě. Cenote je nádherná. Voda průzračná, že je vidět do hloubky několika metrů, všude okolo zeleň a žádný turista, jen partička zmíněných potápěčů. 

Není na co čekat. Do vody to bereme nejkratším možným způsobem – skokem ze skály. A za mnou letí i moje šnorchlovací vybavení.

Jardín del Eden je mnohem hlubší cenote než předchozí navštívená. Se šnorchlem se dá bez problémů jít do přibližně 4 metrů a šlo by to mnohem dál, kdybych měla trošku trénovanější plíce. Na podvodních skalách žije spousta zelených potvor rostlinného původu (botanika mi nikdy nešla) a v nich se prohání rybičky od velikosti pár centimetrů po pěkné čtyřiceticentimetrové macky (se zoologií na tom nejsem o moc lépe). Spodek skály, ze které jsme skákali, tvoří vstup do podvodní jeskyně, která je prý dlouhá asi kilometr. Na její průzkum ale bohužel nemám vybavení. Takhle se můžu jen kochat stalaktity na jejím samotném začátku.

S jedním šnorchlovacím parťákem z Německa nás nemůžou dostat z vody ani po hodině. Společně jsme objevili podvodní tunel asi 3-4 metry dlouhý a v hloubce kolem tří metrů. Uznávám, s prasklou ploutví je to trošku loterie, ale stejně ho společně proplouváme.

To už ale ze břehu vidíme poněkud znuděné pohledy ostatních spolužáků, kteří jsou buď úplní neplavci (za tři týdny jsem jich už překvapivě poznala několik) nebo nejsou tak nadšení šnorchlisti, takže nakonec také lezeme z vody. Škoda. Ale bylo to tady super! Cenote El Jardín del Eden určitě patří k těm místům, které rozhodně na Yucatánu doporučuji navštívit.