Den dvanáctý - Procházka po Hoi Anu

Den dvanáctý vietnamský začal ve vlaku. Na dřevěných lehátkách jsme ve trojicích nad sebou (ještě s dalšími dvěma místňáky) strávili celou noc. Mohli jsme si na rozdíl od ležení v autobusu pohodlně natáhnout naše dlouhé evropské nohy a houpání na kolejích nás příjemně ukolébávalo, takže jsme tentokrát většinu cestovatelské noci prospali.

Vlak nás vysadil před polednem ve městě Danang. V našem itineráři je pro příštích pár dní blízké staré město Hoi An. Mikrobus s cedulkou označující správnou destinaci jsme chytili hned před nádražím.

Město Hoi An se nachází asi půl hodiny jízdy od Danangu. Cesta vede podél pobřeží s výhledem na moře na straně jedné a rýžová políčka, v tuhle roční dobu akorát plná vody a krásně zelená, na druhé. 

Po výstupu z mikrobusu proběhlo naše tradiční kolečko - posbírat batohy, najít ubytování, najít jídlo. Když je v Asii mimosezóna, většina problémů se řeší za vás. Ubytování, motorky, krejčířství a mnohé další služby si vás najdou na ulici samy. Kolik takových nás zastavilo než jsme složili batohy v příjemně vypadajícím homestay "Vzpomínky"... Hned po nezbytné sprše vyrážíme na procházku.

Hoi An je menší osmitisícové město ležící v deltě řeky Thu Bon. V 16. století, ještě pod názvem Faifo, se stalo významným námořním přístavem. Během následjících let se koryto řeky postupně zanášelo bahnem a původní přístav zanikl. Hoi An byl vždy významným obchodním centrem, ve kterém se mísily kultury a etnika. To ovlivnilo i zdejší architekturu. Vzhled historického centra je směsicí kultury (mimo jiné) čínské, japonské a portugalské. V průvodci se píše, že si Staré Město uchovalo své dávné kouzlo. To, co ale při procházení uličkami dnes vidíme my, je samý obchod a krámek s oblečením, suvenýry, uměním a jídlem. A všude davy lidí. Takhle jsme si tedy poznávání původní vietnamské kultury nepředstavovali. Já se alespoň snažím vidět za jednotlivým vystaveným zbožím krásné barevné dřevěné domky (opravdu tam jsou), ale ostatní jsou viditelně i slyšitelně z masy lidí a množství komerce otrávení. Procházku tak krátíme na nezbytné minimum a místo ní hledáme "plastové židličky" - takhle jsme si pojmenovali místa, kde se vaří pro místní a při jídle se sedí u ministolků na dětských stoličkách. Jídlo tady nikdy nezklame. Snad bude zítřek v centrálním Vietnamu pozitivnější i cestovatelsky.