Den jedenáctý - Loučení se severem

Loučíme se s krásnou zátokou Ha Long a celkově se severní částí Vietnamu. V 6:30 nám zazvonil budík, proletěli jsme koupelnou, zabalili, popovídali si se sympatickými zaměstnanci hotelu a před osmou naskočili do malého autobusu, který nás převezl napříč ostrovem Cat Ba až do přístavu trajektu.

Plavba na trajektu ranním Jihočínským mořem byla najednou úplně jiná než ta první. Nad námi byla krásně modrá obloha, trefili jsme teplé počasí a více méně prázdnou loď. Hodina podél působivých ostrůvků a malých rybářských loděk utekla jako nic. Taxíkem jsme se nechali odvézt do centra města Ha Long, odkud jsme měli v poledne odjíždět objednaným busem do Hanoje. Tady ve Vietnamu ale nemůže být nic úplně jednoduché, takže realita byla taková, že jsme poobědvali smaženou rýži s čerstvě nalovenými krevetami a kraby, na dvanáctou dorazili na smluvené místo a další hodinu hráli u stolu prší. Vietnamci okolo nás pořád ujišťovali, že bus přijede, takže jsme se nenechávali moc zneklidnit a hráli další a další kola.

V půl druhé bus skutečně dorazil. Následující čtyři hodiny jsme strávili ve výskocích na jeho zadních sedačkách. Vietnamské silnice prý sice procházejí značnou obnovou, ale naše pozadí nějak změnu nezaznamenala. Když se k tomu ještě přičte, že místní řidiči jsou fakt cvoci, můžeme být vlastně rádi, že jsme zatím poznávání této země přežili (skoro) bez újmy na zdraví.

V půl páté nás ten náš cvok vyložil v Hanoji. Hned jsme odchytili jiného s taxíkem a nechali se přiblížit k vlakovému nádraží. V sedě na miniaturních plastových židličkách jsme povečeřeli poslední hanojskou kuřecí pho, nakoupili zásoby k jídlu a pití a odebrali se do objednaného vlaku.

Na dřevěných lehátkách ve vlaku mířícím na jih se právě loučíme se severním Vietnamem. Bylo tu hezky, občas divoce a moc tady chutnalo. Jaké to asi bude v jeho středu? To začneme poznávat už za třináct hodin.