Den padesátý devátý - Eurotrip: Plavba v baltických vodách

Sedím na letišti v Bratislavě a mrznu. Ano, jak asi většina z vás ví, na pár dní jsem změnila působiště a vyrazila na praštěnou akci, ne nadarmo pojmenovanou po jednom americkém, podobně laděném filmu – Eurotrip. Když jsem před měsícem po cestě z Laponska tenhle film viděla, ještě mě ani ve snu nenapadlo, že se také vydám na cestu po Evropských hlavních městech s bandou značně ujetých lidí. Tak abych se teď trochu zahřála vzpomínkami na posledních pár dní, pustím se do (snad tentokrát krátkého) vyprávění.

Jak to všechno začalo… Je to asi měsíc zpátky, kdy za mnou přišel můj brazilský kamarád s oznamovací větou: Beruš, letíš se mnou do Prahy. Nevěřícně jsem se na něj dívala a i přes svou značně dobrodružnou povahu jsem to považovala za naprostý nesmysl. Proč bych měla jet „na výlet“ do města, kde už tři a půl roku bydlím? Ovšem… to bych nebyla já, aby mě nějaká šílená akce nezlákala. Červík touhy po dobrodružství mě začal nahlodávat. Večer jsem si sedla k počítači a jen tak ze zájmu se proklikala na stránky Ryanairu… a ejhle… letenky Stockholm-Praha  za 270Kč. Z červíka se stal pořádný červ a definitivně se zakousnul. Pak už nabraly věci poměrně rychlý spád (minimálně rychlý z pohledu mých latinskoamerických kamarádů). Jedno odpoledne jsme se společně sešli s notebooky v mojí kuchyni a pustili se do boje o letenky. Vtipná situace nastala, když první tři vykoupili zpáteční za nízkou cenu a na zbylých třech obrazovkách se z původních 10€ stalo asi 40€. V porovnání s klasickou letenkou za 150€ se nedalo mluvit o velkém zdražení, ale my už jsme byli tak zhýčkaní, že jsme se rozhodli nevzdat. A tak vznikl plán B, trasa Turku – Stockholm – Praha (+ malá odbočka na Klatovy a Janovice) – Bratislava – Stockholm – Turku. (Když už jsem u těch cen, Bratislavou jsme náklady srazili dokonce na 5€!)

Jakmile se nachýlil datum našeho odjezdu, začala se projevovat moje tradiční cestovní úchylka – vědět co nejvíc o všem, co můžu vidět dřív, než to ve skutečnosti uvidím. Nejeden večer jsem strávila nad zkoumáním mapiček (Díky Filipe, mapa Stockholmu je dokonalá!), otvíracích dob, jízdních řádů a podobných větších či menších detailů. Slíbila jsem, že budu v Praze ten nejlepší průvodce, jakého si mohli přát, tak jsem nemohla zklamat. :)

Nastal den D – 1. 3. 2009, první den Eurotripu, noční jízda trajektem z finského Turku do švédského Stockholmu. O trajektech v baltických vodách už jsem slyšela leccos, ale to jsem absolutně netušila, že z toho může být i většina pravda. Plavba začala v devět hodin večer finského času. Naše šestičlenná výprava, ve složení Susana a Diego z Peru, Leandro a Rodrigo z Brazílie a Randy ze Spojených států, se nejprve vydala se zavazadly do svých kajut. První dva okupovali se mnou místnůstku s číslem 2076, další tři byli o kus před námi pod číslem 2064. První cifra znamenala patro. Jaké překvapení, když jsme na obrázkových tabulkách u výtahu zjistili, že v poschodích nad námi jsou dokonce i auta a psi! (Do prvního patra výtah ani nejezdil.)

Hned poté, co jsme se trošku porozhlédli po svých kajutách, vydali jsme se na průzkum ostatních částí lodi. A to rovnou do patra sedmého, u kterého byla na tlačítkách cedulka „Duty free“… §tím bych asi měla popis událostí z trajektu ukončit. Jen zázrakem ho nemusím ukončit z důvodu ztráty paměti, ale i to, co si pamatuju, se dá považovat za, řekněme, privátní záležitost. :)

V šest ráno nás finsky, švédsky a anglicky mluvící mužský hlas probral z našeho pár minutového spánku a přivítal ve švédském Stockholmu…