Den sedmnáctý - Sbohem civilizace, alespoň na chvíli
Zase je pondělí ráno. Za několik minut mi začne poslední týden výuky španělštiny. Zatím ale sedím s tužkou v ruce u bazénu před dveřmi třídy a svému sešitu s gramatikou se pokusím odvyprávět zážitky, které přinesl závěr týdne uplynulého. Přenáším se zpět v čase o 25 hodin.
Neděle, 7 hodin ráno, zvoní mi budík. Venku už dávno svítí slunce na úplně jasné obloze, předzvěst toho, že vše, co mám pro dnešek v plánu, by mohlo vyjít. Dám si snídani, do svého „velbloudího“ batohu naliju pitnou vodu, přihodím šnorchl, masku a ploutve, zkontroluji stav peněžních zásob i baterie v obou přivezených fotoaparátech. Chvilku před osmou sbíhám ze třetího patra k hotelové recepci, kde už na mě čeká spolužačka španělštinářka, Brazilka Tania.
V 7:50 se ozve zatroubení mikrobusu spolčenosti Easy Tours stojícího venku před hotelem. Nasedáme a jako první nastoupivší se seznamujeme s naším řidičem a průvodcem v jedné osobě, Juliem Molinou. Postupně se k nám přidává ještě jeden mexický pár, Polka a skupina šesti Němců. Nás všechny dnes čeká výprava do biosférické rezervace Sian Ka’an.
Přírodní rezervace a od roku 1987 také památka UNESCO Sian Ka’an se rozprostírá na území o rozloze přes 3200 km2. Začíná u města Tulum a táhne se až na hranice se sousedním státem Belize. K jejímu okraji, prvně zmíněného města Tulum, nám jízda trvá přibližně hodinu po příjemné silnici. Po ní následuje poskakování po cestě prašné. Náš velmi výřečný a velmi vtipný průvodce Julio nám cestování zpříjemňuje vyprávěním o rezervaci, Yucatánu, Mayích a vůbec o historii celé Střední Ameriky. Sian Ka‘an je podle Juliových slov poslední čistě přírodní rezervací na Yucatánském poloostrově, dosud nezničenou člověkem. Dodnes na území nebyly položeny žádné sítě elektřiny, kanalizace, vody ani mobilních operátorů. Dopředu nás upozornil, abychom si veškeré SMS zprávy a telefonáty vyřídili na trase do Tulumu, než nám vypadne signál a sežerou nás indiáni.
Jízda obyčejným mikrobusem po národním parku je zážitek pro otrlé a nedoporučuji ji osobám, které trpí nevolnostmi v dopravních prostředcích. Výmoly a sem tam položené silné provazy, sloužící jako zpomalovací pruhy s námi házejí ze strany na stranu. Každý takový skok auta je řidičem Juliem náležitě okomentován slovy: „Pim, pum, pam.“ Stačí se ale podívat z okna ven a na nepohodlí se dá rázem zapomenout.
Z počáteční husté džungle se dostáváme na pobřežní cestu, která je jakýmsi přírodním molem. Po pravé straně máme tropické houští s občas vykukující zátokou a po straně levé nádherné pláže a tyrkysově modré moře. Na konci tohoto přírodního mola se nachází vesnička s názvem Punta Alen.
Punta Alen je malá rybářská vesnička, kde dnes žije asi 500 obyvatel. Počet se podle Julia stále mění, a to směrem vzhůru. Místní jsou prý zarytí katolíci a tvrdě odmítají antikoncepci. Nejsou zde tak výjimkou náctileté matky ani deseti a více členné rodiny.
Ve vesničce na nás čeká v jedné dřevěné restauraci snídaně. Tedy snídaně pro místní. Pro nás Evropany je to v půl dvanácté spíše lehký oběd.
Jen co do sebe naházíme tacos (kukuřičné placky) s rajčaty a cibulí, zapijeme to výtečnou šťávou zvanou Agua de Jamaica vyráběnou z ibišku, dělíme se na malé skupinky a usedáme do lodí zakotvených na pláži. Náš přidělený průvodce národním parkem nastartuje motor a odplouvá s námi na moře. Respektive neodplouvá, to je příliš slabé slovo. Řítí se s námi vstříc divoké přírodě Yucatánského poloostrova. Divoké a krásné.
První zastávku s námi udělá v momentě, kdy na chvíli nad hladinou spatří ploutev. Delfín. A další a další. Za chvíli kolem sebe máme celou asi šesti až sedmi člennou rodinku.
Druhou zastávkou je obrovská kareta obrovská.
Napotřetí zastavujeme u mangrovových hájů a jejich obyvatel kormoránů.
Napočtvrté brzdíme u souseda pelikána.
Popáté na širém moři. Skáčeme do vody a vyrážíme na šnorchlování ke korálům. V Mexiku se nachází část druhého největšího korálového útesu na světě, který se táhne podél celé centrální Ameriky. Mexický úsek je bohužel nejvíce postižený činností člověka. Sem tam se ale nějaká rybička a korál objeví. V jednom případě i langusta.
Poslední zastávkou je nádherně modrá zátoka, kde se můžeme podle libosti vycachtat.
Tříhodinová jízda na lodi je za námi, je čas se vrátit zpět. Náš průvodce rezervací nás opět adrenalinovou rychlostí vrací na místo, kde jsme v poledne nastoupili. V restauraci u pláže už na nás čeká velmi pozdní oběd, při kterém si můžeme pochutnat na čerstvě vylovených rybách.
S posledním soustem je u konce i náš výlet. Nasedáme do mikrobusu a vydáváme se na cestu z přírodního ráje zpět do civilizace. Snad toto místo ještě hodně let takovým rájem zůstane.
