Den sedmnáctý - Smíšená motojízda

Stále zůstávám u sourozenců Desi a Madyho. Je to tu fajn, hodně se nasmějeme a já už po těch všech přesunech o stovky kilometrů spíše relaxuji a za velkými akcemi se nehoním. To neznamená, že bych se celý den válela na terase a čekala na datum odletu. Co nového přinesl den sedmnáctý?

Dnes mi Desi přinesla k snídani saté ayam. Koukám na obsah papírového listu a vypadá to lákavě. Na špejlích jsou napíchané kousky kuřecího masa a k nim nakrájená rýže s arašídovou omáčkou. Mňam. S příjemným pocitem v bříšku můžu zahájit dnešní výlet.

Sourozenci se prohodili. Úterý strávím na skútru s Madym. Prý pojedeme do města Jatiluwih. Podle instrukcí balím plavky a přemýšlím, k čemu je budu potřebovat, když podle mé primitivní mapy není nikde v okolí žádné moře, ani oceán či jezero. Snad mě nečeká nějaký místní potok.

Na motorce stoupáme do vulkanických hor Centrálního Bali a trošku se ochlazuje. Při pohledu na špičky sopek je jasné, že tady ještě dneska zaprší. Zatím je ale krásně a my jsme k mému překvapení právě dorazili k termálním lázním.

Balijské termální lázně nejsou žádné Karlovy Vary s propracovanou infrastrukturou. Budka na převlečení, toalety a přírodní bazén. Nic víc. Při cachtání v železité vodě s výhledem na blízký vodopád a nádherně zelené rýžové terasy o kus dál člověk ani nic víc nepotřebuje. 

Válení v teplé vodě má jednu bonusovou výhodu. Člověku pak okolní vzduch rázem přijde příjemně chladný.

Horko přestává být nejen vlivem koupele. Nad rýžová políčka se nahnaly mraky a pěkně černají. Balíme se a jako ostatní zdrháme.

Projíždíme kolem jahodových plantáží. Dala bych si. Made má o obědě jinou představu. Zastavuje u muslimského stánku s kuřecím vývarem, nudlemi a masovými koulemi, neboli bakso ayam. Do naservírovaného talíře si neuváženě přihodím víc chili a přítomní zašátkovaní i nezašátkovaní se můžou z mého kašle potrhat smíchy. Sama pobavená si v duchu říkám, jaký výraz ve tváři by měli oni třeba po vyzrálých syrečcích.

Oběd úspěšně sněden, před námi poslední zastávka u jezera Bratan. Jak se blížíme, začínají se spouštět první kapky. Uběhne minuta a tam, kde bychom měli vidět jezero, je bílošedá spoušť. Chudáci ti, které jsem ještě před chvilkou spatřila, jak pádlují na lodičkách. Naše vozidlo také není žádná výhra. Mokří i přes pláštěnky ujíždíme zpátky na tropický jih, kde na pořádný monzunový déšť stále marně čekají.

Odpoledne trávím ve společnosti celé spřátelené rodiny. Jsem svědkem šplhání pro ořechy po kokosové palmě a přípravy balijského grilování na dřevnatých slupkách z kokosů. Večer si všichni trochu přidušení kouřem z hořících slupek společně vychutnáváme čerstvou grilovanou rybu s rýží a zeleninovou směskou cap cay. Je to tady vskutku náročná dovolená. :)