Den sedmý - Vítejte u mně doma...

Po chvilkové pauze se dostávám ke slíbenému článku – Jak to u mě vypadá. Už jsem se pochlubila, že dveře se tady odemykají kartou. Ale jak vypadá celé moje bydlení?

Už před prvním vstupem do pokoje jsem z fotek a mailů věděla, co přibližně můžu očekávat (díky Báro a Evčo!), ale naživo je to mnohem lepší :o). Mám pro sebe pokoj asi 2x větší, než ten na Roosveltce (pro ty, kteří znají), k tomu vlastní koupelnu a záchod. Kuchyň je hned naproti vstupním dveřím přes metrovou chodbičku. S odstupem času už je mi jasné, že to není vždy výhoda, ale o tom jinde. Někde poblíž mého pokoje by se měla nacházet sauna, ale ještě jsem neměla ani minutku, abych ji prozkoumala. Co se týče nábytku a dalšího vybavení, nedá se s kolejemi VŠE vůbec srovnávat. Maximálně ještě právě s naší Roosveltkou. Více už na fotkách.

 

Obrázek první: Budova 10A

Začněme popořádku, jak jsem všechno viděla po příjezdu (jen v jiné denní době). Těmito dveřmi do budovy 10A budu procházet celých příštích pět měsíců. Kola na sněhu tu nejsou žádnou raritou. Místní (ale už i exchange studenti) je používají v každé roční době. Někde za vchodem už stojí i moje, zatím nevyzkoušené.

Obrázek druhý: Můj pokojíček

I když jsem přijela unavení a ospalá, musela jsem se hned vrhnout do vybalování a zabydlování. Jsem zvědavá, jak dlouho mi vydrží takhle naklizeno. Foceno hned po vybalení a naaranžování :o)

Obráze třetí: Pohled od "balkonových" dveří.

Balkony tu ve skutečnosti nejsou, jen ty dveře ven, kryté do výšky pasu mříží. Jelikož jsem v prvním patře, tak by asi nebyl problém se sem vyšplhat. Naproti zrcadlu, které je vidět v předsíňce, je koupelna se záchodem. Pozn.: V době zveřejnění fotky už uklizená skříň není zdaleka skutečností. Zbytek pokoje se ještě úspěšně drží.

 

Obrázek čtvrtý: Pohled na zmiňované "balkonové" dveře a okno. Konkrétně je to druhý pokoj zprava v prvním patře.

Ale abych pořád jen nekritizovala bydlení v mé vlasti… Hned první den jsem zpovídala Marttiho, jestli tady běžně studenti bydlí po jednom, a dozvěděla se, že neradi ztrácí své soukromí, takže ano. Jen chviličku jsem přemýšlela, jestli bych taky měla radši celých pět let jednolůžák, ale rychle jsem si odpověděla – nechtěla. Tímto Tě, Luci, zdravím, ať už jsi teď v Praze, Brně, Francii nebo kdekoliv jinde po světě ;-)

 

Den sedmý - Vítejte u mně doma...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek