Den šestý - Loučení s Yogyakartou

Dnes mám před sebou poslední den v sultanátu Yogyakarta i v celé oblasti střední Jávy. Odpoledne mě už čeká přesun na východ do města Madiun. A to jsem ještě pořádně nic neviděla ani tady. Přesně to zřejmě tuší i známý kohout a tahá mě z postele v 5:15! Ještě jedno takové ráno a zakokrhala bych mu taky.

Venku už je dávno denní světlo a příjemný podešťový vzduch. Po sedmé hodině se loučím s Adym, který půjde do práce dříve, než se stihnu vrátit pro zavazadlo. Jo, bylo to tu s ním a jeho kamarády fajn.

Mizím ven. Kupodivu napoprvé trefím na MHD a vyrážím do centra. Po pár zastávkách mi mladá paní v šátku ťuká na rameno: „Slečno, sedněte si.“ Okolo stojí namačkaná spousta dalších i výrazně starších lidí. Váhám. To už jsem se tady stihla tak vykrmit, že bych vypadala na přednostní místo? Odmítnout by ale mohlo být nezdvořilé. S díky se na paní usmívám a ona celá rozzářená následně na mě. Dobře jsem udělala.

V centru vystupuji jako při první návštěvě na ulici Malioboro. Pokusím se dnes dopoledne na druhý pokus vidět sultánův palác Kraton na jejím konci. Nejprve ale musím ulovit snídani. Vybírám si jedno klidné místo se stoly. Na ulici se mi sedět nechce a kuřecí polévka s rýží a nudlemi je dobrou volbou.

Po jídle a povídání s panem majitelem se chystám platit. Vytahuji padesátitisícovou bankovku a podávám ji servírce. Po chvilce se s omluvným výrazem znovu objevuje pan majitel. Bankovka je padělek. Ten zmetek s tuktukem! Ten mi ji dal. Hlavou mi proletí pěkných pár peprných oslovení. Co můžu dělat…? Lovím další bankovku a už si dávám pozor, jak vypadají ty vrácené. Sám pán mi vysvětluje, na jaké triky si dát příště pozor a kde padělek nahlásit. Mám posledních pár hodin v Yogye na kolečko policie a národní banka kašlu. Mám holt suvenýr z tiskárny a zkušenost za stovku. Svět se nezboří.

Vydávám se k paláci sultána a vodnímu zámku Taman Sari. Za prudce pražícího slunce a po zážitcích ze včera se obě místa zdají být téměř bezvýznamná. Ze všeho nejzajímavější je stejně poslední zastávka, a tou je místní tržiště. Můžete zde koupit cokoliv od ovoce, zeleniny, masa a sladkostí, přes oblečení a drogerii po mobily a sim karty. Všude kolem je tolik zajímavých tváří, do kterých už se život na ostrově pořádně podepsal. 

Od jedné starší paní kupuji trs malých banánků a vracím se zpět k zastávce autobusu.

Adolf už je z domu pryč. Vyzvedávám klíče v obchůdku naproti, odemykám, probíhám sprchou, nahazuju zavazadlo na záda, zamykám a klíče zase vracím. Je čas jet poznávat region Východní Jáva.