Den sto čtrnáctý - Ruissalo piknik

 Neuvěřitelné! Když jsem šla ve středu ráno v 8:30 na svou úplně poslední přednášku ve Finsku, sněžilo! Ano – 22. dubna! V Čechách už se několik týdnů drží dvacítky, z Francie se ke mně dostaly zprávy o něčem podobném a tady bylo pořád lehce nad nulou. Když jsem uviděla ten sníh, tak už jsem si vážně myslela, že mě někdo za něco trestá. Ale tenhle víkend došlo k náhlé změně a z původních 4 stupňů se teploty vyšplhaly na luxusních 15! Měla jsem před sebou ještě zkoušku z finštiny, ale sedět v tomhle počasí před počítačem, v lepším případě učebnicemi, by byl hřích. Stejný názor naštěstí sdílelo více lidí, a tak jsme se po poledni sbalili, naskočili do auta jednoho ochotného kamaráda a vyrazili na Ruissalo.

V záplavě slov a vět napsaných v češtině, angličtině, němčině, španělštině a finštině za posledních 114 dní už si nevzpomínám, jestli a do jaké míry jsem se o Ruissalu zmínila, tak když tak pro zopakování… Ruissalo je naprosto kouzelný ostrov hned vedle Turku. Už v zimě jsem tam byla dvakrát a zažila ho nejdřív jen omrzlý, poté i zasypaný sněhem a zalitý ledem. Je to jen jeden z tisíce ostrůvků Finského souostroví (Finnish Archipelago) a s Turku je spojený mostem, takže se tam dá bez problémů rychle dostat. Poprvé jsem vyrazila na kole s prázdnou duší, což mi na celkem asi šestnácti kilometrové trase dalo docela zabrat, při druhém pokusu už rovnou pěšky, protože jsem kolo mezitím stihla definitivně zničit. Napotřetí přišla tedy na řadu komfortnější doprava.

Na poloprázdném kole ani pěšky jsem se nikdy nedostala na Ruissalu tak daleko jako právě tuhle sobotu. Konečně výhled na moře! Už čtyři měsíce bydlím ve městě na pobřeží, ale zatím jsem viděla vždycky jenom řeku nebo nějakou menší zátoku. Ostrovy jsou tady totiž všude a i o velikosti jenom pár metrů, takže vidět několik kilometrů vodní hladiny a vlny se rovná téměř zázraku. Ale podařilo se. Hned po příjezdu jsme se rozvalili na kameny, natočili se na sluníčko a relaxovali. Kamarád z Thajska prohlásil, že letos konečně pochopil, co Evropani vidí na opalování. :D Aby na to přišel, tak musel absolvovat čtyři měsíce na jihu Finska, v zimě a tmě, a k tomu navrch týden v Laponsku, v ještě větší zimě a tmě.

Když jsme dostatečně nahřáli naše tělesné schránky, pustili jsme se do toho, co dělá piknik piknikem – do jídla, a rovnou ve velkém stylu. Aniž bychom to tušili dopředu, zrovna na místě, kde jsme se rozhodli strávit odpoledne, byl veřejný gril a kamarádi s sebou vzali i leccos, co se na něm dalo tepelně vylepšit. A aby těch překvapení nebylo málo, tak hned za rohem byla i veřejná sauna (ne už tedy zdarma, ale hlavně, že byla). Finové myslí na všechno :) Jen jako malá poznámka: saunování samozřejmě probíhá tak, že se ze sauny vyběhne na molo a rovnou skočí z můstku do moře (méně odvážní slezou po žebříku) bez ohledu na to, jestli je červenec nebo leden. Miluju finskou kulturu!

Jak je u mě zvykem, na podobných akcích se neobejdu bez foťáku… ovšem… už mi nedochází, že bych si mohla předem nabít baterky. O důvod víc vyrazit na Ruissalo co nejdřív znovu!