Den třetí - Cesta na sever

Jedeme na sever. Jeden den v sedmimilionovém hlavním městě Vietnamu nám stačil. Ráno jsme posnídali hotelová volská oka s toustem, zabalili se a vyrazili na autobusové nádraží My Dinh. V plánu máme průzkum horské provincie Hà Giang na hranicích s čínským Yunnanem. 

Na nádraží jsme koupili čtyři lístky (pro příští cestovatele - 200,000 VND na osobu) a vydali se hledat náš vůz. Přes veškerý chaos, který Vietnamu vládne, autobusy stály přehledně zaparkované podle čísel. Naši 46 jsme tak našli hladce. Naložili jsme batohy do zavazadlového prostoru, koupili pití a nastoupili. 

Sundat boty? Co? S přede mnou nastupující Jitkou jsme vyprskly smíchy. Paní vítající nás dovnitř nám nabídla igelitku a pokynula, abychom dovnitř hodily sandály. Učinily jsme tak a při pohledu dál do vozu vyprskly podruhé. Autobus byl k našemu překvapení lehátkový, ale tak maličkatý... Na šířku menší, než jsou autobusy české, dokázali Vietnamci vměstnat dvě úzká lehátka k oknům a jedno takové, oddělené uličkami, ještě doprostřed. Kluci byli poslaní na volná místa někam dozadu a my dvě holky jsme si ustlaly uprostřed. Nohy mi od začátku cesty trčí do prostoru a v duchu lituju Nygela, který je ještě o hlavu vyšší. Je to vážně sranda. 

Po pár hodinách cesty se za okny leccos změnilo. Město zmizelo, míjíme zeleninová a obilná pole, jednoduchá obydlí, řeky, jezera a džungle. Jiné je i počasí. Z vysoké vlhkosti je vlhkost stoprocentní. Jediné, co trvá, je neustálé troubení řidičů, včetně toho našeho. I tak se ale pokusím zavřít oči a, stejně jako ostatní kolem mě, usnout. Na shledanou na severu.