Den třetí II - Jak si najít na cestách kamarády

Napsala jsem, že se pro dnešek loučím? Přece jen ještě něco prozradím. Je jedna věc, kterou jsem úspěšně tutlala před všemi, kteří měli o mé plánované cestě nějaké tušení. Především proto, abych ještě víc nestresovala ty už tak dost vystresované tváře. Už to tedy prozradím. Hlavně doma prosím žádné infarkty. Takže… asi bych mohla říct, kde budu část své cesty nocovat.

Nějakou dobu před odletem jsem brouzdala po stránkách couchsurfing.org. Říkala jsem si, že je to možná šílenost, ale minimálně se podívám, jestli je v Indonésii vůbec zvykem nabídnout svůj gauč pro přespání někoho jiného tak jako v Evropě. Ukázalo se, že je. A tak jsem po prozkoumávání nabídek, profilů lidí a referencí (především referencí) oslovila pár lidí v různých městech na trase mé cesty po Jávě a Bali. A oni se ozvali.

Dnešek a příští dva večery bych měla přespat v domě hostitele Adolfa. Na serveru má 100% pozitivních hodnocení od hostů i od hostitelů na jeho cestách. Tak uvidíme. Minimálně předodjezdová komunikace byla na jedničku. (Pro lehké uklidnění, není to muslim a sám je zcestovalý, především díky couchsurfingu.)

Kolem páté odpoledne čekám na domluvené zastávce autobusu. Ada přijíždí autem během chviličky. Na první pohled a poslech povídavý sympatický místňák. Už během cesty k jeho domu probereme část indonéské a české kultury, slavení Vánoc, jeho tři roky v dětství v Kanadě, cestování a co nám oběma dává i to, co jemu přináší hosté z různých koutů světa. Během večera u něj doma se dostáváme na spoustu dalších témat třeba i grafologii. Docela mě překvapuje, jak obrovský rozhled má tenhle člověk o pár let mladší než já.

O čtyři hodiny později jdeme na rychlou večeři. Už po cestě začínají padat první kapky a než dorazíme k restauraci, leje jak z konve. Prý první déšť po pěti měsících. A zrovna v den mého příletu. K jídlu si tentokrát z nabídky javánské kuchyně objednávám rýži s trochu pikantnější arašídovou omáčkou, fazolkami a omeletou. Pěknou porci mám během chvilky v sobě.

Za stále trvajícího deště vyzvedáváme v jedné z yogyakartských uliček další cestovatelku, která u Ady přespává už dvě noci. Jmenuje se Paola a pochází z Argentiny.

Po příjezdu k našemu hostiteli se seznamuji s nocležnicí poslední - Claire z Irska. Na střídačku v angličtině a španělštině žvaníme až do tří ráno. To tedy bude to zítřejší společné výletování vypadat.

Tak snad jsem vás v Čechách nevyděsila příliš. Vážně stále žiju a cestování s více lidmi je přece jen veselejší.