Den třetí - Poslední stěhování

Vzbudila jsem se v 6 ráno! Tak nevím, jestli na mě stále ještě doléhá jet lag, neboli pásmová nemoc přeletová (jak mi překlad napovídá slovník), nebo jsem zpátky ve svém českém letním režimu. Dvou hodin náskoku do otevření hostelových dveří využívám k úpravě prvních fotek. Po hodině a půl za mnou přijde pan domácí a se soucitným výrazem se mě ptá, jestli musím i na dovolené pracovat. Asi mé záporné odpovědi moc nevěřil, protože mě zve na snídani, abych si taky na chvíli odpočinula. Žaludek už se hlásí, takže bez váhání a s chutí přijímám. Chvilku mě ještě zpovídá, jaké jsou mé mexické plány, ale moc času na konverzaci nám už nezbývá. Dopoledne se totiž musím přesunout z hostelu Playa do hotelu Playa. Názvy tu mají vskutku nápadité.

Hotel, který bude na příští tři týdny i mým domovem je zároveň i sídlem jazykové školy. Je moc hezký nejen zvenku, jak jsem viděla už včera, ale i zevnitř. 

Budova má celkem tři patra pokojů a mě bude patřit na celý můj pobyt jeden z pokojíků úplně nahoře. Tedy nejen mě. Spolu se mnou by jej měla sdílet i další španělštiny chtivá slečna. Zatím jsem ale sama, a tak využívám práva prvního na zabrání si té strategičtější poloviny. K dispozici mám obrovskou postel, skříň, šuplík na oblečení, sejf, ledničku, skříň na nádobí a pěknou koupelnu.  A jako bonus navíc – na dvoře je bazén. Myslím, že tady se mi bude líbit.

A teď už zase honem na pláž!